Daň za stres

Jdou dva blázni prostředkem silnice a jeden najednou vyjekne: „Pozor, auto!”
Druhý si prstem ukáže na ucho a křičí: „Počkej chvilku, až to auto bude pryč. Já tě v tom hluku vůbec neslyším!”

Pan Kalianko u lékaře: „Pane doktore, já nemohu celé noci spát, nejde s tím něco udělat?”
„Nejdřív musíme najít a odstranit příčinu vaší nespavosti.”
„No jo, ale kdo se mi pak bude starat o děti?”

Sestra v lázních křičí před večerkou na celé patro: „Každej na svůj pokoj!”
Ze záchoda se ozve: „Tohle je můj pokoj!”

Ptá se doktor sestřičky: „Už jste brala pacientovi z dvanáctky krev?”
„Ano, měl jí jen šest litrů.”

Ucítil náhlou ostrou bolest v břiše.
„Asi umřu!” prohlásil tichým hlasem, bílý jako stěna a vypustil ducha.
Měl zaražené větry...

Na chodbě blázince se potkají dva blázni: „Neviděl jsi tu papeže s kšiltovkou?”
„Synu, co tě to napadá... já bych na sebe kšiltovku nikdy nevzal!”

V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzní v čekárně. Konečně se objeví doktor, vypadá unaveně a zasmušile: „Obávám se, že mám pro vás špatnou zprávu. Jediná naděje pro vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to experimentální, riskantní operace a mozek budete muset zaplatit.”
Všichni tiše sedí a vstřebávají tu zprávu. Po nějaké době se jeden zeptá: „No, a kolik takový mozek stojí?”
„Dvě stě tisíc mužský, sto ženský.”
Nastává trapná situace. Muži v místnosti zadržují smích a snaží se vyhnout ženským pohledům, nesmát se je stojí velkou námahu. Jeden muž už nedokáže ovládnout zvědavost a zeptá se na otázku, na kterou by se rád zeptal každý z nich: „Proč stojí ten mužský tolikrát víc?”
Doktor se usměje té dětsky nevinné otázce a povídá: „To je běžná cenová politika. Musíme snížit cenu ženských mozků, protože byly narozdíl od mužských používány!”

„A vy byste neměl deprese, kdyby vám bratr přebral kluka, pane doktore?” povídá v ordinaci skleslý chlápek.

„Pane, jak to, že máte na jazyku tolik třísek?”
„No, víte, pane doktore, když mně se rozlila na podlahu litrovka rumu.”

Beznohý invalida jede na vozíku kolem obchodu s obuví a náhle ho osloví jedna paní, jestli si nechce koupit boty. Invalida si jí nevšímá a jede dál. Pak spatří strážníka a povídá mu: „Pane, víte, já jsem beznohý a támhleta paní z obuvi mi říká, jestli si nechci koupit boty. Nemohl byste s tím něco udělat?”
Strážník odpoví: „Měl jste ji nakopnout do prdele.”
Invalida naštvaně jede domů a vše vypráví ženě. Manželka mu naleje panáka a povídá: „Na, vem si panáka, ten tě postaví na nohy!”